Jsme členy svazu Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě, který vychází z vlastního výcvikově – výchovného systému. Svým pojetím drsné, dobrodružné, ale i techničtěji zaměřené výchovy v přírodě, sjednocuje zájemce o tuto netradiční koncepci a tím vyplňuje další volný prostor v zájmech nejen dětí a dospělých, ale i dospívající mládeže.
1. Středisko Zálesák České Budějovice vzniklo 3. března 1990 sloučením bývalých pionýrských oddílů Orion, Ztracená stopa, Myšáci a Stopaři.
V současné době sdružuje tři dětské oddíly – Vlčata, Fénix, Strážci, Dále pak jeden oddíl „dospělácký“ s indiánskou tématikou – Lidé života nebo-li „Wičoni oyáte“.
Historie Zálesáka
Počátky ZÁLESÁKA sahají do roku 1949, kdy z iniciativy samotných dětí vznikl v malém jihomoravském městě Kyjově zálesácký klub nazývající se „RUDÍ VLCI“ a později „SPARTA“. Velmi brzy se ke klubu připojily skupiny zájemců z okolních obcí a měst, které inspirovala jeho poutavá romantická činnost.
Legalizace však klub dosáhl až v roce 1963 schválením tzv. „POCHODNĚ“, prvního tábornického klubu tehdejšího ČSM, složeného na Hodonínsku náčelníkem „Rudých vlků“ a „Sparty“ středoškolským učitelem Rostislavem Zabloudilem. Na základě vlastního výchovně výcvikového systému se stala POCHODEŇ zakladatelem a průkopníkem tábornických klubů naší mládeže a rychle se šířila po celé republice. Pro neustálé střety s funkcionáři PO (Pionýrská organizace) a ČSM (Český svaz mládeže) i vzhledem k svojí náročnosti a modernějšímu pojetí pobytu v přírodě, využívajícímu i atraktivní technické prvky přitažlivé pro dospívající mládež, přešla POCHODEŇ 1.listopadu 1966 do tehdejšího SVAZARMU, jako 15. základní organizace „ZÁLESÁK“, se sídlem v Brně – později 326. ZO.
A Svazarm přinesl větší prostor pro neformální práci, technické zázemí, podporu náročnosti a schválení do té doby zakazovaného názvu „ZÁLESÁK“, který nahradil dřívější z nutnosti přijaté názvy.
Svaz pro pobyt ve volné přírodě
V letech 1968 až 1970 působil ZÁLESÁK jako samostatný celostátní svaz v rámci SVAZARMU, ustavený 5.5.1968 v Brně, jehož základem byla 15. ZO „ZÁLESÁK“. Zabýval se náročnějším pobytem v přírodě a stal se konkurencí JUNÁKA – ZÁLESÁKA, který se na jaře 1968 od ZÁLESÁKA odtrhl a začal pracovat s dětmi podle tehdy přechodně povoleného skautského systému.
Z tábornických klubů, které v roce 1966 nepřešly s POCHODNÍ od ČSM do SVAZARMU, se pak jako součást „Sdružení dětských a mládežnických organizací“ vytvořila TÁBORNICKÁ UNIE, pokoušející se organizovat trampské hnutí.
Koncem šedesátých let pracoval ZÁLESÁK – Československý svaz pro pobyt v přírodě téměř s deseti tisíci aktivních mladých členů. Jeho střediska postupně vybudovala stovky vkusně zařízených kluboven v místech bydliště, desítky výcvikových základen v přírodě a na svoji přitažlivou činnost si vydělávala vlastní prací.
Nadějný rozvoj byl však v roce 1970 přerušen násilným zásahem ústředního výboru Svazarmu. V době takzvané „normalizace“ byl svaz ZÁLESÁK zrušen, jeho stejnojmenný časopis zastaven. Veškerý majetek, vytvořený členy bez jakékoliv dotace, musel být předán novým, již nezainteresovaným, a proto lhostejným „hospodářům“, což pak většinou vedlo k jeho zničení.
Branný pobyt v přírodě
Jen málo kolektivů zrušeného svazu přežilo perzekuci sedmdesátých let. A ty, osamoceně v základních organizacích musely z nepochopitelných důvodů ukrývat svoji kvalitní činnost. Teprve se zavedením ZÁKLADNÍ BRANNÉ PŘÍPRAVY na počátku osmdesátých let byla ve Svazarmu poněkud rehabilitována výchova k všestrannosti mládeže a bývalý ZÁLESÁK – nyní pod taktickým názvem BRANNÝ POBYT V PŘÍRODĚ – se mohl stát pro některé svazarmovské orgány více či méně trpěnou nepříjemností.
Poslední zbytky bývalého svazu se soustředily kolem své nejsilnější složky – 326. ZO Svazarmu Brno, která opět jako v šedesátých létech, dokázala bez cizí pomoci vytvořit mohutnou členskou, organizační, metodickou, propagační i hospodářskou základnu obnovující se činnosti. Vysokou životaschopnost zde prokázal především společný, novými zkušenostmi neustále zdokonalovaný „Výchovně – výcvikový systém“ – jeho promyšlenost, komplexnost a praktická účinnost.
Na základě vynikajících praktických výsledků, a to i v postavení polo-ilegality, bylo v druhé polovině osmdesátých let mnohokrát upozorňováno na perspektivnost této formy práce s mládeží, s návrhem její legalizace a širokého využití. Ze strany kompetentních svazarmovských orgánů se však vedla zdržovací taktika, která znemožňovala naplňování opravdových zájmů mnoha mladých lidí. Teprve na začátku roku 1989 se podařilo prosadit vytvoření komise pro činnost branného pobytu v přírodě při Ústřední radě odbornosti masově branných sportů SVAZARMU.
A opět Zálesák..
Ještě v průběhu demokratizačních listopadových událostí roku 1989 byl „ZÁLESÁK – svaz pro pobyt v přírodě“ po davceti letech obnoven a 28.listopadu 1989 uznán předsednictvem ústředního výboru SVAZARMU. Obnovilo se i vydávání časopisu „ZÁLESÁK“, jehož první dvě čísla vyšla ještě před listopadem 1989 pod názvem „Branný pobyt v přírodě“.
Ustavující sněm obnoveného ZÁLESÁKA se konal ve dnech 27.1. a 28.1.1990 v Brně.
ZÁLESÁK – Československý svaz pro pobyt v přírodě byl zaregistrován jako samostatné občanské sdružení Ministerstvem vnitra ČR dne 16.5.1990 pod číslem VSP/1-357/90-R. Na základě oznamovací povinnosti byla ihned povolena Slovenským ministerstvem vnitra i činnost jeho Slovenského kmene.
V čele svazu je opět Rostislav Zabloudil, zakladatel a tvůrce jeho výchovně – výcvikového systému i náčelník současné nejsilnější složky – 326.střediska ZÁLESÁKA Brno.
V souvislosti s rozdělením Československé federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku se ZÁLESÁK – svaz pro pobyt v přírodě přetvořil na mezinárodní organizaci, neboť vedle kmenů Českého a Moravskoslezského zůstal jeho stálou součástí i kmen Slovenský.